Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Lomnice nad Lužnicí

Kandidátka 2014 - 2018

Obrázek kandidátky

nezávislý kandidát
věk: 47 let
kriminalistický technik PČR


Otázky pro pana Dědiče

Můžete se voličům nějak blíže představit, říct kde pracujete, co děláte, jak dlouho žijete v Lomnici, přiblížit nám vaše koníčky?

Pracuji u policie České republiky v Jindřichově Hradci, konkrétně na službě kriminální policie a vyšetřování, jako kriminalistický technik. V praxi to znamená, že pokud vám někdo vykrade byt, nebo auto, mohu to být zrovna já, kdo vám přijede zajistit stopy, které na místě zanechal pachatel.
V Lomnici žiju čtvrtým rokem, ale profesně jsem s ní spjat nejméně od roku 1999, kdy jsem pracoval na obvodním oddělení policie v Třeboni, do jehož „rajónu“ naše město spadá.
Jsem ženatý a mým největším koníčkem v současné době je naše dvouměsíční dcera. S Lomnicí mne ale déle spojuje i kulturní činnost, protože v roce 2008 jsem byl u znovuzrození zdejší kapely TAKTON, na jejíž činnosti se stále aktivně podílím.

Z jakého důvodu jste se rozhodl kandidovat a proč na kandidátce ČSSD?

Rozhodl jsem se kandidovat z více důvodů. Jedním z hlavních je skutečnost, že jsem se zúčastnil několika jednání městského zastupitelstva a byl silně znepokojen ze způsobu a stylu chování některých zastupitelů. Je z něho cítit osobní nevraživost a neochota vyslyšet názor protistrany a to mnohokrát tak silně, že to nemůže, podle mého názoru, přinést městu ani jeho občanům nic pozitivního. Nějak mi připadá, že se vytratila slušnost a vstřícnost, respekt k jinému názoru a ochota jednat ve prospěch občanů. I proto vidím jako výhodu to, že ve městě žiju relativně krátce a nejsem zatížený minulostí. Zkrátka a dobře je mi úplně jedno kdo bydlí v tom a tom domě, před kterým se má zrovna opravovat chodník či veřejné osvětlení, rozhodující pro mě je v jakém stavu se konkrétní komunikace nachází a jestli se v noci dá bezpečně projít po osvětlené ulici.
Proč kandiduji na kandidátce ČSSD je jednoduché, oslovili mně, jejich, a dnes už vlastně náš, program je mi blízký a měl jsem možnost se k němu vyjádřit . Nikdo mě nenutil k jakýmkoli závazkům v případném hlasování ani falešné solidaritě. Pokud budu zvolen, mohu zůstat v rozhodování sám sebou.

Můžete se vyjádřit aspoň k některému z bodů programu vaší kandidátky?

Jistě, vyberu si například téma transformace Tatranu. Jak jsem řekl, nejsem zatížený lomnickou minulostí a proto neznám všechny podrobnosti, které v minulosti zabránily transformovat zdejší tělovýchovnou jednotu. Pokud jsem informován, jde velice zjednodušeně řečeno, o převod majetku mezi městem a tělovýchovnou jednotou a tím vlastně zprůhlednění financování. Jsem zastáncem toho, že sporná jednání, která probíhají mezi dvěma či více stranami, a kde za zavřenými dveřmi snadno dojde k osobním sporům, mají probíhat veřejně. Vždyť se jedná o naše město, o naše občany a svým způsobem o jejich finanční prostředky, tak proč svoje názory skrývat? To se v podstatě vztahuje na většinu bodů z našeho programu. Při rozhodování o čemkoli, co se týká občanů města, majetku města má mít zastupitel povinnost položit si otázku: „ Co pozitivního moje rozhodnutí přinese lomnickým, co přinese městu?“ v tomto případě Tatranu a městu. V dnešní době, kdy je tak těžké získat jakékoli finance, má větší šanci při získávání dotací město, než tělovýchovná jednota a tak, pokud by došlo při transformaci například k převodu budov Tatranu na město, můžeme se a doufejme že v blízké budoucnosti, dočkat třeba rekonstrukce šaten, nebo v lepším případě celé budovy. Městu by to přineslo transparentnější financování jednoho ze subjektů, na jehož chodu se výrazně podílí. Pochopitelně že po odborné stránce do chodu tělovýchovné jednoty jako takové by město právo mluvit nemělo. Sice se říká : „Co Čech, to odborník na fotbal…“ , ale nechme právo i zodpovědnost na těch kteří se tomuto oboru s nadšením věnují delší dobu a to členům Tatranu. Řadový zastupitel, nemůže ve většině případů, přece vědět, kolik fotbalistů klub potřebuje, kdy je třeba posíct trávník, nebo kdy a kolikrát spustit zavlažovací zařízení. Všechno je jen na dohodě a hlavně na chuti, ochotě a schopnosti se dohodnout.

Zabrousil jste do oblasti sportu, co takhle kultura, respektive vybudování víceúčelového kulturního zařízení?

Tato oblast je mi poněkud bližší, protože jsem členem místní lomnické kapely Takton. Víte, pokud se na věc dívám očima občana i muzikanta, připadá mi situace v Lomnici v tomto směru téměř kritická. Město, kde nemají vlastní kulturní dům je v dnešní době odsouzeno k částečné a postupně možná úplné izolaci lidí. Mnozí by se rádi někde sešli, a pochopitelně jinde než v restauraci. Místní spolky nemají kde pořádat plesy, hasiči musí pořádat ples v Ponědraži a Město…svůj ples, kterému s noblesou říká „Reprezentační…“ dokonce ve školní jídelně. Pravda, letos byl v sále, ale v soukromé budově v havarijním stavu s houpající se podlahou. Mimochodem zde proběhl i dětský karneval…, nezasloužili by si lomničtí něco skutečně reprezentativního?

Máme přece budovu bývalého kina. Zde je sál a další prostory, které by po rekonstrukci mohly sloužit pro využití volného času. Můžete namítnout, že prostory byly nedávno zrekonstruované, ale jděte se tam podívat… jak se říká lidově „vybydleno!“ I tak může dopadnout pronájem městského majetku. Tím nenarážím na nájemníka, ale na některé návštěvníky tohoto podniku.
Podle mého názoru by se zde mohl vybudovat víceúčelový kulturní stánek, který bude využitelný pro všechny a v první řadě místní občany po celý rok a ne využíván úzkou skupinou vesměs problémových návštěvníků, kteří zavítali do Lomnice pod rouškou tmy pouze v sobotu večer, často z jiných obcí. Většina z nich přišla s úmyslem se pobavit, ale někteří také po posilnění různými látkami či alkoholem, stačili v Lomnici něco rozbít či odcizit.
A zde je na místě položit si otázku, kterou jsem uvedl v minulém odstavci. :„Co pozitivního přineslo takové provozování tohoto sálu každému jednomu lomnickému občanovi?“ Prostě bychom si už konečně mohli vzít za příklad některé město, kde kulturní stánek mají a taky ho sami provozují ! Ano, může se stát, že takové zařízení nebude výdělečné, ale musí město vydělávat na všem za každou cenu? I za cenu toho, že se slušní občané nemají pomalu kde sejít? Jedna věc je ekonomická stránka a druhá a možná důležitější je stránka morální.
Z historického hlediska se obce částečně chovaly jako charitativní organizace, které své občany ochraňovaly a sdružovaly. Pojďme se tak začít konečně chovat i my!

Je ještě něco, co byste chtěl ve zkratce říci lomnickým občanům?

Jestli to má být ve zkratce, tak snad to, že je škoda, ve městě jako je Lomnice hrát si na „Vládnoucí stranu“ a „Opozici“. Ano nikdy se nemohou shodnout všichni na všem, ale problémy a jejich řešení se přece týkají nás všech a při tak nízkém rozpočtu, jaký město našeho rozměru má, znamená „ koaličně – opoziční válčení“ akorát ztrátu pro nás všechny. Nedohoda je totiž ztrátová vždycky. Kdysi jsem slyšel větu, která mě velmi poučila.: „Pokud se nemohou manažeři mezi sebou domluvit, dejme šanci těm, kteří se budou chtít dohodnout!“

Petr Dědič